Odkaz na mapu: Mapa

“Radši zajdu do?”

–  a) do kavárny

,,Projít se vlastním muzeem, to vám řeknu, jednomu se zatočí hlava. Ano, je pravdou, že už za svého života jsem se v Čechách proslavil, taky jsem byl velmi urputný a občas jsem, obrazně řečeno, šel přes mrtvoly, abych se jako hudební skladatel prosadil, ale o takovém opěvování mé osobnosti i po 200 letech, co uplynulo od mého narození, o tom se mi ani náhodou nesnilo. Samozřejmě mě to dojalo, obzvláště když celé muzeum je v češtině, pro Čechy, o tom se mi totiž naopak velmi snilo, a nejen mně, poprvé ve mně nějakou národní hrdost probudil spolužák Karel Havlíček Borovský a můj učitel na gymnáziu, Josef Jungmann… i když musím přiznat, že tenkrát jsem stejně pořád měl větší zájem o hudební toulky Prahou než o jeho seminář českého jazyka. Čeština mi skutečně nikdy nešla a rozhodně bych nikdy v češtině nedosáhl takového krásného jazyka jako tito dva, a tak jsem povzbuzování českého ducha přispíval jinak – snažil jsem se vytvořit zvuk české národní hudby, udělat něco podobného jako Franz Liszt v Maďarsku. 

Je pro mě tedy krásným zážitkem vidět, že si mě připomínáte jako velkého vlastence, za kterého jsem se také sám očividně považoval. Avšak narážet na mé sochy a chvalozpěvy na mé jméno na každém místě, kam se přihodím, to už se pro mě stává také značně únavným. Tak jsem si chtěl najít nějakou dobrou kavárnou, abych si mohl odpočinout stranou od lidí a našel jsem jen další místo s mým jménem… to jsou ty lidi nešťastný se mnou úplně posedlí?”

Česká píseň / řada České písně