Čím byl starší, tím mladistvější a modernější byla jeho hudba. Posledních deset let života je vrcholem jeho tvůrčího období a předobrazem ženských hrdinek jeho oper se stává právě Kamila. Ačkoliv byla o 37 let mladší a seznámili se až v posledních etapách svých životů (přežila jej jen o sedm let), stala se pro něj bytostí přímo osudovou. Možná mu připomínala jeho zemřelou dceru, možná šlo o vzplanutí starého muže k mladé dívce, kdo ví. Výsledkem byl nespočet zásadních skladeb, 700 dopisů… a nakonec i skladatelova smrt. Když se v průběhu své návštěvy v skladatelových rodných Hukvaldech ztratil při procházce v lese Kamilin syn Otta, vydali se jej všichni hledat a v letní bouřce se Janáček nachladil. Následný zápal plic udolal velkého skladatele 12.8. 1928. 

Janáčkova práce (a zdaleka ne jen ta hudební) nezůstala bez povšimnutí. Ještě před svou smrti obdržel čestný doktorát od Masarykovy univerzity, byl jmenován členem Pruské akademie věd, a od belgického krále Alberta získal rytířský řád. Dodnes je ve světě nejhranějším českým skladatelem.

Rokem narození patřil sice Janáček spíše ke generaci Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka, jeho hudba je však o několik generací mladší a svou neotřelostí a progresivními motivy směle konkuruje dílům o několik desítek let mladších skladatelů. Takže co dodat? Běžte si poslechnout Janáčka, stojí to za to!

„No prosím. Kdybyste mi před pár desítkami let řekli, že mi jednou v Praze vyvěsí na dům, kde jsem chvilku bydlel, bustu, nevím jestli bych se smál, nebo bych si myslel, že si ze mne utahujete, ale rozhodně bych vám nevěřil. A přece se to stalo a já si toho velice vážím. Život je někdy zkrátka nevyzpytatelný. Věřte mi, měl jsem možnost to zjistit vícekrát, než by mi bylo bývalo libo. Občas se stačí jen zeptat někoho na nádraží na cestu. Zkuste to někdy. Třeba narazíte na stejně milé společníky, jako já. Bylo mi potěšením. A třeba někdy nashledanou …”