Když se přátelé Bedřicha Smetany rozhodli přesunout z Německého Brodu do Prahy, žádal po otci, aby přestěhování zvážila i jeho rodina. Jeho otec nejprve tuto myšlenku kompletně odmítal. Důvod se stěhovat neměl, navíc by to byla jenom další komplikace pro všechny. Po dlouhém přemýšlení i s jeho ženou, která s přestěhováním souhlasila, nakonec žádosti svého syna vyhověl a rodina vyměnila život vesnický za život v Praze. 

Smetana však stále musel studovat, a tak mu otec našel gymnázium, které mělo dobré ohlasy. Akademické gymnázium na Starém městě však pro Smetanu nebyla ta nejlepší volba. Více se věnoval kráse Prahy než svému studiu, do školy často ani nedorazil. Jeho otec se byl na jeho akademické úspěchy zeptat tehdejšího ředitele Josefa Jungmanna, ten mu ale řekl, že jeho syn do školy ani nechodí.

“Jen aby bylo jasno, ten nápad jsem neměl jen já, to tehdy napadlo snad úplně všechny. Jen kolik chlapců od nás z ročníku tím bylo úplně posedlých, prý přejít do Prahy. Kvalitnější studium, více možností pro život, a hlavně gymnázium, to nejstarší v Čechách. Než jsem otce přesvědčil trvalo to dlouho, neměl pro to mnoho pochopení, už mě viděl v jeho roli, jak řídím rodinný podnik, ale nakonec i po naléhání matky a přímluvách profesorů mi to dovolil. 

Když jsme do Prahy přijeli, pan ředitel Jungmann nás velmi vřele přivítal, gymnázium žilo krásným životem a bylo centrem vzdělanosti v tehdejší obrozenecké Praze. Neučilo se mi tam špatně, některé předměty jsem zvládal i na výbornou, tedy, zprvu, je pravda, že to pak začalo pokulhávat… Ale abych byl upřímný, mohla za to Praha, ta naše krásná Praha, jen se okolo sebe podívejte, to město je úžasné a kolik hudby se tu v té době hrálo. Panečku, to byste se divili! A tak, čím více jsem propadal pražské hudbě, navštěvoval jsem gymnázium stále méně a méně, ani tomu učení jsem nevěnoval tolik, kolik bych měl, ale věřte mi, to se stane každému, nemyslíte snad?”