“Finančně jsem byl na dně, mentálně o nic líp. To je to tak strašně náročné dopřát mladému člověku chvíli svatýho klidu? U Mořice byl alespoň ten klavír, no tady? Jenom lidi. Chci tvořit! Anička (má sestřenice) říkává, že prý  ani nevím, že je na světě, když se čas od času připlíží do mého pokoje a poslouchá mé pohvizdování a falešný zpěv. A k tomu všemu se v rodině začalo říkat, že se prý bojím ženských! Jako kdyby jich v životě neměl dost! Samé drby. V domě plném lidí člověk nemá chvilku klidu, brzy jsem se musel odsud odstěhovat, ale po tu dobu, co jsem to tady snášel,  jsem si našel mnohé způsoby, jak se vypořádat s úmornými bolestmi hlavy a neustálou podrážděností. Ať už procházky v parku, pozorování projíždějících tramvají nebo klidné posezení na mši. Jen se na ten prokletý dům koukám a už mě zase bolí hlava. Kam půjdeme dneska?”

a) Karlovo náměstí – Další stanoviště a ->

b) Štěpánská – tramvajová zastávka – Další stanoviště b ->

c) Kostel sv. Ignáce – Další stanoviště c ->