„Což vůbec člověk, český člověk, český skladatel může sedět jen za pecí? Což nemáme míti takový lesk kulturní, bohatství umělecké, abychom ve světě byli, ač malí, přece prvními?“

Když dvacetiletý Leo Eugen Janáček, pozdější celosvětově známý skladatel přijíždí v říjnu roku 1874 do Prahy, není už v oblasti hudby žádný nováček. Od mala projevoval nevšední hudební nadání, lásku k hudbě v něm dost možná zažehli jeho rodiče – otec, Hukvaldský učitel, byl mimo jiné vynikajícím hudebníkem a včas rozpoznal synův talent, matka hrála na kytaru, zpívala a po manželově smrti ho dokonce zastupovala v hraní na varhany v místním kostele. Prošel starobrněnskou klášterní školou, kde se ve fundaci pro hudebně nadané chlapce z chudých rodin poprvé věnoval studiu hudby. Také se zde setkal s Johannem Gregorem Mendelem. Na přání otce, který z něj chtěl mít učitele (v té době už byl ovšem po smrti) zahájil ve svých 15 letech studium na c.k. ústavu ku vzdělávání učitelů v Brně. Po ukončení studia se stal ředitelem starobrněnského kůru, za což vděčil svému bývalému učiteli a velkém vzoru Pavlu Křížkovskému a také začal sám učit.

V této době skládá i své první skladby (většinou s lidovými a národními motivy), z nichž některé nastudoval s pěveckým řemeslnickým spolkem Svatopluk, jehož byl sbormistrem. Stává se také jedním z prvních členů nově vzniklého Sokola v Brně, kterým zůstane až do konce svého života. V již zmíněném roce 1874 pak úspěšně složí zkoušky na pražskou varhanickou školu a zvolna se tak vzdaluje své předurčené kantorské dráze. V říjnu téhož roku už kráčí po pražském dláždění…

„Halo, halo, dobrého dne přeji. Promiňte, že vyrušuji, ale nevíte kudy bych se dostal k Prašné bráně? Že máte stejnou cestu a můžete mne doprovodit? No to je výborné. Víte, už jsem tuto v té Praze dlouho nebýl. Hodně se to tu změnilo. Když jsem sem přijel poprvé, býl jsem jen chudý moravský student a táhlo mě to k hudbě jak včelu ke kvítku. Šak jsem ji sem taky přijel študýrovat. Jenže víte, Praha mě moc hezky nepřijala. Nezdržuju vás? Tak pojďme, já vám to vyložím po cestě.“