Mariánské náměstí
Odkaz na mapu: Mapa
„Z jedné strany Klementinum, z druhé Městská knihovna … . Tuto je to cítit vědomostmi staletí. Nevím jak vy, ale já mám velmi blízký vztah ke knihám. Během svého života jsem jich také nasbíral a přečetl úctyhodné množství. Co rád čtu? Vlastně skoro všechno. Masaryka, Vrchlického, Bezruče, hodně rád mám třeba Dostojevského. Nebo Tolstého. Víte, na jejich dílech se mi líbí ta realističnost, psychologické vykreslení postav. Tohle jsem se snažil přenést i do svých oper. Však jsem se taky mnohdy inspiroval díly těchto pánů. No, mezi námi, cizí mi nejsou ani odborná díla. To si taky rád počtu a samozřejmě i náležitě okomentuji. Lidé, co se mou osobou zabývají, z toho prý mají po těch letech radost. Není to legrační?”
Počátek románu (1891)
Které jiné Janáčkovo dílo by se hodilo k budově knihovny tolik jako Počátek románu. Svou druhou operu psal Janáček v době, kdy se intenzivně zajímal o lidovou hudbu, zejména pak tu moravskou. Děj tohoto “národopisného obrázku” pojednávající o chvilkové lásce hraběte k venkovské dívce, se tak odehrává v prostředí Moravského Slovácka a celá opera je založena na lidových písních a tancích. Janáček původně požádal o vytvoření libreta autorku výchozí stejnojmenné povídky Gabrielu Preissovou. Ta však jeho prosbu odmítla a autorem libreta se nakonec stal profesor brněnského gymnázia Jaroslav Tichý – vlastním jménem František Rypáček.
Ihned po jejím dokončení nabídl Janáček operu Národnímu divadlu, které ji však odmítlo s tím, že se příliš neliší od obdobné, nedávno uvedené Janáčkovy opery Rákoš Rákoczy. Premiéra se tedy nakonec konala pod autorovým vedením v Brně (1894) a Janáček byl oslavován jako pravý moravský skladatel. Navzdory tomu, že byla vcelku úspěšná, neřadí se kvůli naivnímu libretu a vsunutým tancům a písním mezi klenoty skladatelovy tvorby. Ostatně i sám autor na její konto prohlásil: „Počátek románu byla prázdná komedie; bylo nevkusno mi vnucovat do něho národní písničky.”