Staroměstský orloj
„Počkejte, počkejte. Tady něco chybí. Když jsem tu býl naposledy, támhle v těch místech přece stálo novogotické křídlo radnice. Co to říkáte? Že bylo zničeno za války? To bych si přece musíl pamatovat. Aha, za druhé války. Tak o té nic nevím. Já jsem zažil jen tu první. Bylo to něco nepředstavitelného. A mně v té době navíc šlo o hodně. Snažil jsem se zajistit premiéru své opery Její pastorkyňa v Národním divadle, to byl taky očistec, to vám povím. Ale podařilo se. Taky jsem v té době pracoval na další opeře. Jmenovalo se to Výlety páně Broučkovy. Řeknu vám, ty mi daly zabrat. Normálně jsem psal snadno a rychle, ale na tomhle jsem pracoval devět let. Ano, bylo to trochu i mou vinou. Nejdřív mi nikdo nechtěl napsat libreto. Zkoušel jsem to i sám ale nebylo to ono. Pak ho zase psalo několik lidí zároveň, aniž o tom věděli, no zmatek nad zmatek.
Nakonec zůstal jen jeden libretista, ale občas nestíhal moje tempo skládání, tak jsem část opery napsal bez znalosti libreta. Nesmějte se. To je unikát. Někteří tvrdí, že je ten text tak trochu nesrozumitelný. Já si myslím, že je to autentické a originální. Copak se na měsíci může mluvit běžným jazykem? A co by to bylo za 15. století bez staročeštiny …”
Přemýšleli jste někdy o tom, jaké by to asi bylo podívat se do časů dávno minulých nebo třeba na Měsíc? Právě na těchto fantaskních motivech je založen děj Janáčkovy operní bilogie Výlety páně Broučkovy. Se vznikem díla je spjato několik zajímavostí – jedná se o jedinou Janáčkovu operu s komickým námětem; jako jediné jeho jevištní dílo měla premiéru v Praze a ne v Brně a co se týče hledání konečné podoby díla, je to jedna z nejkomplikovanějších oper vůbec. Na vzniku libreta na motivy satirické povídky Svatopluka Čecha se totiž vystřídala celá řada autorů a tvorba opery tak trvala téměř devět let. Problémy měl skladatel také s celkovou koncepcí díla, které se vpodstatě skládá ze dvou celků (druhý celek byl dopsán během devíti měsíců ihned po dokončení první části) – Výlet pana Broučka do Měsíce a Výlet pana Broučka do XV. století – tyto dva celky byly neustále přepracovávány, spojovány a opět rozdělovány.
Problémy neustaly ani po dokončení díla. Sólisté odmítali zpívat náročné party a dokonce vraceli role. Jedním z důvodů proč si Janáček tuto netypickou předlohu vybral, byla touha po karikování českého maloměšťáctví, nastavení zrcadla lidským vlastnostem a chování, výsměch pražským intelektuálním a uměleckým kruhům a osobnostem, které neustále útočily na jeho osobu i tvorbu a v neposlední řadě i hledisko nacionální (rok 1917). Paradoxně tak působí to, že skladatel původně zamýšlel vytvořit pouze odlehčenou burlesku nezatíženou politikou a moralitami.