Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur

 Odkaz na mapu: Mapa
 
“Jeanette Thurberová, úžasná paní! V roce 1850 založila v Americe, v tom Novém Světě, takzvanou Národní hudební konzervatoř. Tento ušlechtilý podnik měl honosnou myšlenku, zavést v Americe tradici vážné hudby, která má být přivezena z Evropy jakožto “stará hudba starého světa”. Avšak představte si, že po 41 letech svého snažení se rozhodla k činu přizvat mne. Mne! Tak mi v roce 1891 přišel dopis ze vzdálených krajů, žádající mne, abych jako jedna z tváří současné evropské hudby, pomohl Americe najít její vlastní hudební tvář! („Amerikáni očekávají veliké věci ode mne a hlavní je, abych prý jim ukázal cestu do zaslíbené země a říše nového samostatného umění, zkrátka vytvořit muziku národní.“ (Antonín Dvořák v dopise Josefu Hlávkovi, 1892).) Úžasná nabídka, ale poslyšte… v jednapadesáti už má člověk své za sebou a opustit svou domovinu, cestovat přes “velkou louži”, zvykat si na nové povahy…, dostatečné důvody ke zdráhavosti, nemyslíte?
 I přesto jsem i se svou rodinou a panem Kovaříkem, mým přítelem a učitelem angličtiny, nakonec 15.9.1892 opustil rodnou zemi. Svého rozhodnutí stát se ředitelem zdejší konzervatoře jsem nikdy nelitoval. Tolik nového jsem se naučil! Mimo jiné,… „Od chvíle, co žiji v této zemi, zajímám se hluboce o lidovou hudbu černochů a indiánů… a mým úmyslem je učiniti, co bude v mých silách, abych upoutal pozornost k tomuto skvělému pokladu melodií, který máte.“ Pojďte si se mnou i nyní připomenout jedinečnou kulturu amerických domorodých obyvatel. Patří jim muj obdiv!”
 

 Symfonie č. 9 e moll, ,”Z nového světa”

Symfonie č. 9 e moll ,,Z nového světa” vznikala v průběhu prvního roku Dvořákova pobytu v USA. Dvořák ji psal pod vlivem dojmů z amerického prostředí. Není divu, že tato symfonie je Dvořákovým vrcholným dílem, nejen že byl v době vzniku finančně zajištěný a mohl se tak plně věnovat své tvorbě, ale zejména mu při téhle skladbě šlo téměř o čest. Chtěl dostát očekáváním a předvést, že je skutečně přední tváří současné evropské hudby. Ve stejné skladbě též chtěl dokázat, že je možné kompozičně sloučit tradiční indiánskou a černošskou hudbu Ameriky s evropskou klasickou hudbou. A skutečně, Dvořákovi se povedlo, v co doufal, skladba měla neuvěřitelný úspěch, lidé na premiéře doslova ,,šíleli”, a počin položil základ tzv. “americké školy”.

 V dnešní době je skladba oblíbená po celém světě, Neil Armstrong její nahrávku dokonce v roce 1969 vyvezl na Měsíc. Zdrojem oblíbenosti skladby je nepochybně její výjimečná kompozice, která výrazně pracuje s rytmikou, používá i např. synkopické a tečkované rytmy, dále je typická pro svůj temperament a citlivé balancování formy a obsahu, které činí poslech skladby strhujícím.