Pomník Vítězslava Hálka s kašnou
Odkaz na mapu: Mapa
“Tak pojďte já vám to povím třeba po cestě, kam se vydáme dál?”
– a) Za dalším známým
“Podívejte, pomník Vítězslava Hálka, vždy jsem si ho velmi vážil za jeho tvorbu, jako většina ho i já považuji za zakladatele české moderní poezie. Myslím, že jeho díla by se vám fakt líbila, zkuste si je přečíst. Víte, že i on studoval na Akademickém gymnáziu? Ale nebojte, on dopadl lépe než já, odmaturoval tam,..na rozdíl ode mě… Ach, je to tady tak krásné.
Chodíval jsem tudy velmi často a sedával tu. Díky tomuto krásnému parku jsem přišel na spoustu nových variant akordů…Hálek tu taky musel sbírat inspiraci pro svá díla a časopis…On byl tak uznávaný, že mu dokoce v roce 1882 Umělecká beseda nechala vystavět památník a složila se na něj široká veřejnost, tomu se říká pořádné uctění památky.…Aa! Hele, on dokonce i přišel!…Už to bylo dlouho, co jsem ho viděl, můj starý známý mě nikdy nezklame….Pojďte ho se mnou pozdravit a posaďme se s ním tady.”
Další ze Smetanových hudebních cyklů, tentokrát však poskládaný z “pouhých” tří skladbiček. Číslovka tři se objevuje i v počtu hlasů, pro které je každá z písní určena. Dvě sopranistky a jedna altistka proplétají své hlasy v libozvučných ozvěnách a kánonech, jejichž slova pocházejí z pera J. V. Sládka (Přiletěly vlaštovičky a Za hory slunce zapadá) a B. Pešky (Má hvězdo). Poprvé si je diváci mohli vyslechnout necelý rok po jejich napsání, v Kroměříži roku 1879